Mám známou, se kterou jsme si dlouho nemohly sednout. Nakonec se to tak nějak vykrystalizovalo, nejsme přítelkyně, ale vážím si jí a mám jí v podstatě ráda. Dnes jsem jeden její postoj pochopila.
Tenkrát jsem se jí zeptala, proč když je jedináček, rozhodla se mít také jedináčka. Já miluju své blízké lidi, mám ráda velké sešlosti, celý život jsem snila o velké rodině a velkých rodinných oslavách. Bohužel mi k nim chybí ti příbuzní…
Rodina
A ona mi tenkrát odpověděla, že příbuzné si nemůžeš vybrat a přátele si vybrat můžeš. Můžeš se tedy obklopit jen lidmi, se kterými je ti fajn, potkáváš je ráda, jste si blízcí, vzájemně se děláte šťastnými a jste spolu spokojení.
Logicky jsem jí chápala, ale rodina je přece rodina a krev je krev!
Největší zklamání nám přichází od lidí, které nejvíc milujeme. Těm dovolujeme stále dokola, většinou dlouho a vytrvale aby nás zraňovali. Protože přeci když milujeme my je, oni nás jistě také a tak si opět dáme šanci….nás ranit. A ještě jednu… třeba se to tentokrát změní… třeba už pochopili, dospěli… možná…snad už…vždyť je mám ráda…
Zklamání
Ubližujeme si jen sami sobě svými nenaplněnými očekáváními. Každý člověk si žije svůj život a nikdo není povinen plnit naše očekávání. Trápíme se sami a jsme masochisty naprosto zbytečně. Ničeho, kromě poškození našeho zdraví, podlomené psychiky, sebeobviňování a zkaženého dne nezískáme.
Jsme zklamaní, když partner něco udělá nebo neudělá, když se šéf nějak zachová, či nezachová, když kamarádka řekne něco, co by „neměla“, když očekáváme, že se někdo na druhé straně bude chovat v nějaké situaci tak, jak bychom se zachovali my, když očekáváme, co se stane…
To všechno je omyl. To jsou jen naše neoprávněné požadavky, naše touhy, protože nám by se to líbilo, nás by to uspokojilo, my bychom byli šťastní. A my máme touhu být šťastní společně. Ale to je naše touha – naše očekávání, že budeme oba šťastní.
Oni to tak nemusí cítit. Jsou to jejich životy, postoje, názory a jejich volba, zda chtějí rezonovat s námi, nebo s někým jiným. Naštěstí potkáváme na našich životních cestách denně spoustu lidí a tvoříme si vztahy různých úrovní, kde to více či méně rezonuje, které trvají různě dlouho a některé jsou někdy i na celý život.
Co s našimi očekáváními
Naše očekávání jsou ovlivněna předchozí zkušeností, pocity, touhou, potřebami. Jednoduše máme určitou představu, jak by měli věci vypadat, jak by mělo dění probíhat. Když se však naše nepřiměřená očekávání budou stále opakovat, nikdy nebudeme šťastní a bude to mít neblahý vliv na naše zdraví.
Očekávání máme všichni, je to přirozená věc! Není nezbytně nutné naučit se žít bez očekávání, to bychom také nemuseli nikdy dojít k uspokojení. A naším cílem je přece SPOKOJENOST.
Záleží, jak se k výsledku očekávání – zklamání, postavíme.
- Můžeme naše očekávání, představy a touhy komunikovat
- Můžeme je pozměnit, zmírnit, přehodnotit
- Nebo je smést ze stolu a přestat se trápit přílišným očekáváním
Naše očekávání by měla být realistická a dosažitelná. Měli bychom pro ně něco dělat, ale ponaučit se a neopakovat své chyby. Nejdůležitější je, netrápit se vlastními nenaplněnými očekáváními. Přehodnoťme situaci a neničme si zdraví pro něco, co za to opravdu nestojí. A to ani v případě, že se jedná o ty nejbližší!
Dáme životu větší šanci nás mile překvapit 🙂
Budeme žít v pohodě, vyrovnaní a budeme se cítit FIT.
Všem vám přeji, abyste dokázali žít naplno s reálnými očekáváními, bez zklamání. Protože zklamaní můžeme být jen z našich očekávání a ne z toho, že druhý člověk reaguje jinak, než jsme si představovali. To nám neubližuje on svým chováním, ale naše vlastní nenaplněné očekávání.
Děkuji za krásný a hluboký vztah se svými dcerami a jsem vděčná, za všechny mému srdci blízké lidi, se kterými jsme na stejné vlně.
S vděčností, že jste mi věnovali čas na přečtení
vaše Viktorie Ovesná 🌾